Historie zkrášlování – Od extravagance k přirozenosti a zpět

Foto: qq.com
Zdroj : http://images.maomeizx.com

Doba 21. století je již bez make-upu zcela nepředstavitelná. Nastupuje dokonalost za cenu přirozenosti. Na trhu je tolik výrobků od tisíců různých značek, od levných po ty nejdražší, že by si nevybral jen opravdu vybíravý člověk. Ke všemu se zmíněné značky stále předhání v promyšlenějším konceptu svých produktů, jejichž vývoj jde díky tomuto jevu výrazně dopředu. Zabrusme do historie kosmetiky a nahlédněme, jakým způsobem se krášlili naši předci. Budete valit oči, co všechno bylo v minulých dobách považováno za módní a vznešené.

Pravěk

Kořeny kosmetiky zasahují až k pravěkým kmenům a následným osadám. Lidé v té době používali různé oleje a výtažky z rostlin, mazali se tukem, toto všechno čistě pro praktický efekt. Chránily se tím před sluncem a před otravným hmyzem. Dále byly k vidění barevné linky na tváři a na těle, které sloužili částečně k estetičnu a částečně k zastrašování či podtrhnutí autority.

Egypt

Zlaté časy kosmetiky, kde bylo vynalezeno snad všechno, co se v dnešní době, samozřejmě chemicky poupraveno, používá. Pečující kosmetikou počínaje, dekorativní konče.

Reklama
Přidejte se k nám

Už staří Egypťané měli ponětí o důležitosti hydratace kůže, což prováděli speciálními mastmi. Dále používali vonné oleje a parfémy. Proti slunečnímu záření chránili svou pokožku různými oleji. Dokonce i kajal považovali za ochranu před ostrým africkým sluncem. Tím si orámovali celé oko, od vnitřního koutku k vnějšímu, odkud linku protahovali až na spánky. Čím delší linka, tím větší půvab. Na víčko se pak nanášely oční stíny, jejichž barevnou složkou byly rozdrcené nerosty. Zvláště oblíbená byla zelená barva z malachitu, či červená z měděné rudy. Základem černé barvy byl samozřejmě popel, který byl snadno k dostání. Pro perfektní vzhled si bohatí Egypťané a Egypťanky potírali víčka arzenem, pro větší lesk. V dalších částech se dočtete o tom, že arzen nebyl jediným jedem, který se v kosmetice využíval.

Ve starém Egyptě nebylo líčení ani zdaleka výsadou žen, jako je téměř výlučně dnes. Líčení bylo běžně k vidění i u mužů a dokonce i u dětí. Všichni si dávali na svém líčení velmi záležet. Asi málokoho překvapí, že jednou z tehdejších módních ikon, nebyl nikdo jiný, než slavná královna Kleopatra VII.

Odličování probíhalo pomocí směsí oleje a křídy. Dávali si záležet i na upravenosti svých nehtů jak na rukou, tak na nohou, dokonce si barvili vlasy hennou a znali i tetování. Pod období starověkého Egypta spadá i vynález mušek – umělých znamének – o kterých se rovněž dočtete níže. Přišli totiž na módní výsluní o mnoho let později.

Antické Řecko a Řím

Móda ve starověkém Řecku byla ve znamení Afrodité, bohyně lásky a krásy. Líčení připadalo tentokrát téměř výhradně ženám, i když věřím, že v každé kultuře se najdou výjimky, jako ve všem. Móda předepisovala především bledou neopálenou pokožku, kterou si dámy v Řecku zajišťovaly bílými pudry vyráběnými z olova, které je rovněž vysoce toxické. Kromě toho se Řekyně a následně i Římanky staraly o svoji pleť používáním medu, pro hydrataci a olivového oleje, coby ochranu před prudkým sluncem. Olivový olej byl kromě toho základní látkou většiny líčidel, jež se v té době používala. Parfémů, očních stínů, černé barvy na řasy a linky, i rtěnek, do které se mimo olej a barvivo přidával i včelí vosk.

Prakticky jediný rozdíl mezi starověkou Řekyní a Římankou, patrný na první pohled, je účes. Zatímco v Řecku nosily dámy vlasy povětšinou rozpuštěné, zdobené pentlí či čelenkou, Římanky se vyžívaly ve složitých účesech s příčesky. V Římě se nosily i plavé paruky. Ten, kdo na ně neměl, si barvil vlasy do plavé či rudé. Kromě toho v Římě frčelo zvýrazněné obočí pro hlubší dojem pohledu a pozor! starověké Římanky znaly i dnes tak populární rozjasňovače. Vyráběli je údajně z moči malých chlapců.

Doba antiky se známá i rozmachem hygieny, který přišel s lázněmi pro širokou veřejnost, čili veřejná koupelna, kterou měšťané rádi využívali.

Veřejné lázně Zdroj : https://www.domacikoupel.cz

Středověk

Zdá se neuvěřitelné, že by kosmetické zkrášlovací prostředky mohly mít cokoli společného s temnou dobou středověku, že ano? Toto tušení není daleko od pravdy. Ačkoliv právě ve středověku, nota bene s prvními křížovými výpravami, se do Evropy dostaly první parfémy a exotické ingredience pro výrobu líčidel. A to s vojáky, kteří na tažení proti hříchu nezahynuli, a nakonec to „dílo ďáblovo“ ještě přinesli k nám. Ano. Přesně tak se pohlíželo na líčidla ve středověku. V té době líčidla patřila výhradě do nevěstinců a k dívkám s nevalnou pověstí. Dokonce i Mistr Jan Hus zbrojil proti těmto „mazadlům ženským!“ jako proti čemusi ďábelskému.

Renesance

I přesto se móda nezadržitelně posouvá dopředu stejně jako doba. Renesance je jako letní vánek, který střídá středověkou zatuchlost. V tomto období se nejen umělci vrací k antickému vzoru, nýbrž i móda, co se líčení a upravování týče, si z antického období cosi přivlastnila. Opět je v módě bledá pokožka, která je považována za nebesky krásnou. V tomto období si k ní dámy pomáhaly poněkud bezpečnější cestou než olovnatými pudry. Potíraly svou pokožku citronovou šťávou a vaječnými bílky. S cílem mít pokožku co nejvíce a nejpřirozeněji bledou si k tvářím přikládaly pijavice, které jim v tomto s radostí pomáhaly. Čím více krve pijavice vysála, tím méně jí zůstalo v pokožce, která byla tím bledější a renesanční člověk by řekl, že i krásnější. Používala se francouzská mýdla pro zjemnění pokožky. Co se dekorativní kosmetiky týče, vyráběla se červená líčidla z brazilského dřeva a bílá z rozemleté nati bramboříku. Dívky na vesnici se myly syrovátkou, což mělo za následek lesklou pokožku a jako krém posloužilo sádlo.

Co se týče celkového make upu, v módě bylo jemné líčení podtrhující přirozenou krásu. Období renesance je prvním obdobím, kdy se výrazně upravovalo obočí, které naopak přirozenost popíralo. Upravovalo se do tenkých linek. Dalším zvláštním módním výstřelkem bylo vysoké čelo. To, které se dnes snažíme všemi možnými způsoby zamaskovat, renesanční panstvo vystavovalo na odiv a čím vyšší, tím lepší a urozenější. Bylo normální, že si panstvo, zejména dámy, odstraňovaly vlasy z přední části hlavy, aby se čelo zvýšilo, popřípadě ponechaly vepředu jen trojúhelník vlasů, což bylo rovněž velmi módní.

Historický portrét dámy s převysokým a přeurozeným čelem. Zdroj : https://www.virtue.to

Francouzská móda 18. století

Snad každý si pod tímto pojmem představí škrobené rokokové panstvo z Versailles. A ano, je to správně. Jednou z módních ikon této doby se stala milenka krále Ludvíka XV., madame de Pompadour. Podíváme se tedy na francouzský dvůr a hlavně do jeho zákoutí kosmetiky a zkrášlování. Co bylo v té době bráno jako vrchol krásy a elegance? Bledost. Ano, znovu ta bledost. V tomto případě mnohdy až mrtvolná bledost s umělými kruhy pod očima. Kromě toho byla velmi v módě rtěnka. Na francouzském dvoře bylo na výběr z deseti odstínů, z nichž každý se nosil v jinou denní dobu, a nosily ji nejen dámy, ale i pánové a dokonce i děti. V 18. století se zkrášlování dostalo i do nižších společenských vrstev.

Co se vlasů týče, i tady vítězila originalita a extravagance. Nosily se paruky, často vyšší než hlava jejího majitele. Složité a zdobené pery, ovocnými koši a zmenšeninami lodí. Originalita je vítána a fantazii se holt meze nekladou a nekladly ani tenkráte. I kvůli jejich složitosti v nich dámy i spaly a měly je na hlavě i několik dní. Na svých vlastních vlasech, kde se díky tomuto trendu množily vši a jiná verbeš. Hygiena vůbec nebyla v tomto období ještě moc oblíbená. Věřilo se, že voda zapříčiňuje tyfus a další nemoci, na které se hojně umíralo. Místo koupelí, které byly prováděné opravdu zřídka, se nosily těžké parfémy, aby přebily tělesný pach.

Další, co bylo pro Versailles typické, byly takzvané mušky, vynalezené už starými Egypťany (viz výše). Jednalo se o umělá znaménka, vystřižena z taftu či hedvábí. Jejich tvary mohly být různé, od obyčejného kolečka, přes hvězdy a půlměsíc až po zvířata, například zajíc či kůň se těšili oblibě. Zprvu se používaly především na zakrytí nedokonalosti na pleti, zakrývaly se jimi malé jizvičky po akné a tak dál. Postupně dostala i jiný význam a to ve známé Versailleské zábavě, koketerii. Pomocí mušky se dalo dát najevo, zda je žena zadaná, či zda má chuť flirtovat, potažmo jak moc. Mušky se lepily v tomto případě klidně přímo mezi ňadra, v umírněnějším duchu na dekolt. Označovaly místa, jež měla být vidět. Nejčastěji se nosily na obličeji a pozor, opět nebyly jen výsadou žen.

Marie Antoinette – rokoková extravagance přivedená k vrcholu okázalosti. Zdroj : http://nd01.jxs.cz

Viktoriánská éra

Po návštěvě v přezdobeném a extravagantním Versailles se bude exkurze do Viktoriánské éry zdát jako výlet do světa umírněnosti. Kosmetické přípravky a obecně zkrášlování v této době měly za úkol pouze podpořit přirozenou ženskou krásu a smyslnost. Žádné masky, žádné nánosy bílého pudru, nic takového. Ženě počestných mravů v této době stačila jen trocha zdravíčka z červené řepy na líčka a pomáda na rty, aby byly přirozeně krásné a vyživené. V této době byly v módě i výraznější řasy, dlouhé a ženské. To nahrálo ke stvoření první, po domácku vyrobené řasenky, která se skládala z popela, rozdrcených bezinek a ricinového oleje. Výrazný make up se v této době hodil pouze k herečkám a prostitutkám.

Viktoriánská éra – dotek přirozené ženskosti. Zdroj : http://epochaplus.cz

Řasíme už přes 150 let

Za první řasenku vděčíme panu Rimmelovi. Eugene Rimmel vytvořil první průmyslově vyrobenou řasenku v roce 1840. Tento počin vznikl na popud vynálezu černobílé fotografie. Zvýrazněné oči na ni zkrátka vypadaly daleko lépe, než nezvýrazněné.

Řasenku na bázi, jako známe dnes, vynalezl chemik Tom Lyle Williams a pojmenoval ji Maybelliene, podle své sestry Mabel. Hlavní ingrediencí byla vazelína.

A konečně první řasenka, která se nanášela prodlouženým štětečkem, tedy řasenka nejvíce podobná té v dnešní době, byla vynalezena v roce 1957 Helenou Rubinstein. Dostala jméno Mascaramatic a její hlavní propagátorkou byla v té době velmi známá a oblíbená modelka Twiggy.

Mascaramatic Zdroj : http://www.monblogdefille.com

 

Sdílejte článek

Komentujte prostřednictvím facebooku